Návrat na Zemi

Deník terronautů z paluby průzkumného plavidla jménem Odpolední ScioŠkola

Znáte příběh Krtečka a nemocné myšky?

Jak myška dostala rýmu a Krtek pro ni zcestoval celý svět, aby se nakonec vrátil zpět domů a zjistil, že ten největší poklad – heřmánek – mu celou dobu rostl pod čeníškem?

Podobně to měli také naši zimní astronauti. Navštívili nejednu vzdálenou galaxii, zkoumali konečnost nekonečna, až se za jedné sluneční bouře dostali zpět na planetu vzácnou, krásnou a málo známou: Na planetu Zemi.

Po krátké relaxaci v domácích sanatoriích se průzkumníci znovu sešli 8. dubna, aby se dohodli, kterým směrem budou vést další výzkum. Přidali se k nim i další mladí nadšenci, plní síly a energie vrhnout se do práce.

Na začátku jsme si vyzkoušeli společně s rodiči vyrobit měšce. Takový měšec se totiž na cestě vždycky hodí. A kdo ví, třeba může být i kouzelný? Třeba nám kouzelně pomůže se rozhodnout?

Kouzla také dělá spolupráce, které se budeme na společné výpravě učit. Na začátek jsme si dali nácvik kolektivní speleologie s pomocí dvou kruhů: jednoho, který jsme vytvořili vlastníma rukama a druhého, kterým jsme prolézali. Nejednou se pak velký musel sklonit a malý povyskočit, abychom všichni zdárně prolezli nástrahami jeskyní.

Těch věcí, které můžeme zkoumat na Zemi je opravdu hodně. A je třeba se dohodnout, kam napneme své síly nejdřív.

Naštěstí jsme tu měli i odborníky na jednotlivé aspekty pozemskosti, kteří jsou připraveni nám na cestách nabídnout své služby.

Strážkyně planety Renata zná všechno o ekologických problémech a souvislostech. Umí třeba z mrtvé vody udělat živou pomocí filtru.

Nebo rozpohybovat sílu slunce.

Písař knížete Mojmíra objevil kouzlo cestování v čase a mohl cestovatele svézt kamkoli v budoucnosti či minulosti.

V časové laboratoři si děti vyzkoušely, jaké to je být písařem v hlaholském skriptoriu, jaké to je sám si vyrábět svíčky či jak funguje namáčení husích brků a lidských prstíčků do kalamáře. Omlouváme se tímto rodičům i automatickým pračkám. Cestování v čase si halt žádá své oběti.

Děti také prozkoumaly podivné artefakty z minulosti. V hodinkách s kalkulačkou děti bezpečně rozpoznaly prastarý telefon, který určitě používala asi praprababička, protože byl opravdu hodně ošoupaný. Podobně na tom byly také VHSky a audiokazety. Nejistota panovala ohledně toho, zda rodiče v dětství ještě používali kalamáře či nikoliv. Kdo ví.

V laboratoriu humánního biologa Miroslava děti provedly pitvu. Tedy jako. A dozvěděly se přitom leccos o lidském těle.

A taky si vyzkoušely vymodelovat těla.

Je neuvěřitelné, co dnešní předškolní děti vědí o organismu. Dokážou dobře popsat trávicí soustavu, včetně názvů a základních funkcí jednotlivých orgánů. Co by na to asi řekl Jan Jesenius?

Kolegyně Ferdinanda HR Mravenečnice zas věděla všechno o lidských povoláních.

A dost se to hodilo, protože jako na zavolanou se všem rodičům udělalo špatně a nedostatek zdravotního personálu začal ohrožovat misi. Naštěstí mladí záchranáři předvedli, že základní úkoly zvládnou velmi dobře. Někteří se dokonce nerozpakovali provést drobnější chirurgické zákroky.

Robinsonka Petra nám zas ukázala, jak se neztratit v přírodě a vyluštit každou záhadu.

Zjistilo se, že tajemné symboly a záhady jsou všude kolem nás.

Bylo toho dost. A abychom se dohodli, do čeho se pustit, zkusili jsme si hlasování. Každé dítě mohlo z vlastnoručně ušitého měšce investovat dvě duhovky do vlastního vzdělání. Nelehká volba. Nelehké přemýšlení. Co se vlastně chci naučit? Co mě baví? A proč?

Už jste to taky někdy zkoušeli?

Před vyhlášením výsledků nám zbyl čas na moc důležitou věc: povídání si o tom, jak chceme, aby to na té naší výpravě fungovalo. Co se chceme, aby se dělo. Jak se k sobě chceme chovat. Zkrátka o pravidlech. Ta jsou moc důležitá. Pravidla jsou někdy svazující, ale když si je navrhneme sami, tak nám pomáhají. Pomáhají se cítit bezpečně. A to budeme na té naší výpravě moc potřebovat. Protože bez pocitu bezpečí se nemůžeme učit. Proto se pravidlům budeme ještě hodně moc věnovat a neustále je doplňovat a brousit.

A protože nám zbyla trocha času, vyrobili jsme si jeden moc důležitý a kouzelný předmět, který nám pomůže zachraňovat zemi.

A proč? Protože je jaro. Protože jsme zrovna v době, kdy se naše země probouzí po zimním spánku. Protože můžeme zasadit a pozorovat růst života. A pomáhat mu. Víte, že ve městech je velmi málo včel, protože jim chybí ty správné medonosné rostlinky? A víte, co by bylo bez včel? Víte…

A přitom stačí tak málo: zasadit semínko chrpy, zalévat ho, pozorovat jak roste, a pak přesadit kamkoliv kolem sebe. I tomu se budeme v následujících dnech věnovat.

Ale zpět k hlasování. Nastal čas na vyhlášení dětských vzdělávacích priorit.